Obec Radějov

Obec Radějov leží v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, v blízkosti hranice se Slovenskem, jižním směrem od Veselí nad Moravou a východním směrem od Hodonína.

Radějov je původně staroslovanská osada. Nejstarší dochovaná písemná zmínka, která byla od nepaměti spojována se Strážnickým panstvím, je z roku 1412. V roce 1417 bylo uděleno obci horenské právo panem Petrem z Kravař. Původní obyvatelé se zabývali zemědělstvím, pastevectvím a prací v lesích. V 15. století se stává Radějov vinařskou obcí a pěstování vína dosáhlo největšího rozkvětu za pánů ze Žerotína. Na obecní pečeti z roku 1667 jsou vyobrazeny symboly vinařství. Později však dochází k zániku vinařství, to je nahrazeno novou tradicí, a to pěstováním modrých peckovin a dalšího ovoce. Od roku 1986 se v Radějově každoročně koná Velikonoční košt slivovice a ovocných destilátů.

Obec Radějov leží v nadmořské výšce 235 m a v současné době má asi 850 obyvatel. Rozloha katastru obce je 2.411 ha, z čehož 68 % tvoří lesy. Obec leží na okraji lesního horského pásma Bílých Karpat. Je vstupní branou do biosférické rezervace UNESCO, známé bohatou květenou i zajímavou faunou. Obec se rozkládá v údolí říčky Radějovky a na západním úpatí vrcholku Travičná ( 379 m n. m.). Od okrajových částí obce se rozprostírají rozlehlé lesy.

Dominantou obce je novorománský kostel sv. Cyrila a Metoděje. Postavený počátkem 20. století.

Obec je známá také díky zdejší oboře s chovem daňků, která je volně přístupná veřejnosti při dodržování vstupních pokynů. Obora se rozkládá jihovýchodním směrem od obce a v její oblasti je přírodní rezervace Kútky, kterou tvoří horské louky s roztroušenými stromy a s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů.

Západním směrem od Radějova se zvedá kopec Žerotín (322 m n. m.) a na jeho západním úbočí jsou rozlehlé vinohrady. Na vrchu Žerotín se také nachází kaple zasvěcená Panně Marii, dřevěný kříž a přírodní památka – šipáková doubrava. Žerotín je místem krojovaných poutí, svatebních obřadů, tradiční silvestrovské mše a různých jiných setkání. Je zde krásný výhled na Radějov a okolí.

Radějov je známý jako klidná rekreační obec s krásnou okolní přírodou vybízející k pěší turistice, cykloturistice a houbaření.

(zdroj: webové stránky obce Radějov. Autor fotografií: Marie Svejkovská)

Okolí obce Radějov

Vyhlídka na Holém vrchu  

Vyhlídka na Holém vrchu zhruba 1 km jihozápadně od Radějova stojí v nadmořské výšce 388 metrů. Byla vybudována na jaře roku 2015 v rámci obnovy Oskorušové stezky – Okruh Radějov – a je její součástí. Rozhledna je vysoká 6 m, přístupná je celoročně pěšky nebo na kole. Vstup je zdarma na vlastní nebezpečí (výstup po žebříku). Rozhledna poskytuje výhled na okolní obce, na Pálavu, Ždánický les, Chřiby, na hrad Buchlov, Vizovické vrchy, poutní místo Svatý Antoníček u Blatnice a Bílé Karpaty. V její blízkosti se nachází stromová kaple – Kaple ve větru.

(zdroj: webové stránky obce Radějov. Autor fotografií: Marie Svejkovská )

Rozhledna Travičná

Rozhledna Travičná byla otevřena v roce 2001. Nachází se v CHKO Bílé Karpaty v katastru obce Tvarožná Lhota, v těsné blízkosti rekreačního areálu Lučina. Stojí na stejnojmenném kopci v nadmořské výšce 380 metrů. Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 34 metrů lze vystoupat po 177 schodech. Rozhledna nabízí pohled jihozápadním směrem přes Hodonín na hřebeny Pálavy, pokračuje přes severozápad hradbou Ždánického lesa a Chřibů. Dále můžeme spatřit známý hrad Buchlov se sousedící kaplí sv. Barbory. Na sever jsou vidět jezera u Ostrožské Nové Vsi a směrem přes Veselí nad Moravou jde pohled dále za Uherské Hradiště až k Hostýnu. Na severovýchodní straně návštěvníka může zaujmout proslavené poutní místo – Svatý Antoníček u Blatnice a také je na obzoru vidět hřeben Vizovických vrchů. Zbytek pohledu zaujímají Bílé Karpaty, kterým dominuje nejvyšší vrchol Velká Javořina (970 m).

Rozhledna je dostupná autem, na kole i pěšky od dubna do září. V jejích prostorách nalezne návštěvník expozici o zdejším regionu. Vstup zpoplatněn.

 (Autor textu a fotografie: www.slovacko.cz)

Salaš Travičná

Turistický výletní areál otevřený v roce 2003 se nachází pod rozhlednou Travičná v místě, kde historicky bývaly obecní pastevní sady pro krávy a ovce se salaší. Areál je ukázková přírodní zahrada, kde můžete navštívit malé muzeum kopaničářských roubených staveb salaše, oskerušové arboretum  s expozicí,    bylinkovou i zeleninovou zahrádku, ekologickou naučnou stezku se  7 zastaveními, a také atrakce pro malé a velké – průlezky, myší díra a králičí nora, oživené sochy zvířat aj. V areálu je zázemí pro pořádání kulturních akcí a každoročně se zde koná třetí víkend  v září podzimní slavnost plodů oskoruší Oskorušobraní. V okolí jsou obnovené pastevní sady pro ovce, krávy a koně. V salaši se dá strávit pěkný půlden - k prohlédnutí je tu několik roubených stavení s různými expozicemi. Na děti čekají zvířátka - například husy, kachny, králíčci, prasátko,  ovce,  kozy, pejsci, naučná stezka se vzácnými rostlinami a divokými zvířaty k pozorování, tvoření z přírodních materiálů. Po domluvě možnost příjemného posezení  u táboráku. V místním arboretu poznáte i ochutnáte dřeviny typické pro tento kraj – nejen oskeruše, ale i moruše, dříny, břeky či mišpule.

 (Autor textu a fotografie: www.slovacko.cz)

Rekreační oblast Lučina

Rekreační oblast Lučina se nachází v nádherné, zalesněné chráněné krajinné oblasti na úpatí Bílých Karpat, v údolí pod kopcem Šumárník (398 m), 2 km nad obcí Tvarožná Lhota, která ji spravuje.

V lokalitě Lučina je množství rekreačních chat, podnikových i soukromých zařízení. Nachází se zde nově zrekonstruována vodní nádrž Lučina (2004) určená ke koupání. V sousedství vodní nádrže umožňuje ubytování Autokemp Lučina a jiné rekreační objekty. V letní sezóně zde naleznete stánky s občerstvením.

Návštěvníkům nabízí oblast možnost turistických vycházek do okolí s bohatým výskytem hub. V jarních měsících se naskýtají nezapomenutelné pohledy na rozsáhlé louky poseté květy. Vybudované jsou cyklistické a běžkařské stezky. Oblast se nachází v místě s prouděním „zdravého vzduchu“, kde je lékaři doporučován pobyt nemocných s dýchacími potížemi.

 (zdroj: webové stránky obce Tvarožná Lhota. Autor fotografie: Daria Říčařová )

Vrch Šumárník

Pravěké hradiště Šumárník ze starší a střední doby bronzové leželo ve strategické poloze na trase dálkového obchodu. Objeveno bylo již v 1. pol. 19. stol., kdy bylo mylně datováno do středověku. Až díky archeologickým výzkumům provedeným ve 2. pol. 20. stol., plošnému odkryvu a řezům valem, bylo přiřazeno době bronzové a halštatské. Ohrazená část hradiště kopíruje vzhled kopce a zaujímá plochu 2,2 ha. Opevnění tvoří 2 m vysoký val, který je v severovýchodní části zdvojen. V jihovýchodní části se nachází prohlubeň interpretovaná jako pozůstatek cisterny. Na kopci je dnes umístěna expozice dřevěných soch představujících dávné obyvatele hradiště a rekonstrukce strážní věže.

(Zdroj: www.archeologickyatlas.cz)

Hotařská búda

Pod vrchem Žerotín se nachází starobylá budova obklopená vinohrady. Dříve sloužila tzv. „hotařům“ jako zázemí při strážení vinohradů. Dříve se zde také prováděl tradiční akt „zarážání hory“, což byl důležitý historický i právní úkon. V dnešní době je domek i s venkovním posezením využíván především při konání akcí jako je „Strážnické kosení“ či zmíněné „Zarážání hory“. Dále se zde nachází expozice o vinohradnictví a vinařství na Strážnicku s možností ochutnávky místních vín.

(Autor textu i fotografie: www.turisticke-centrum-veselska.cz)

Větrný mlýn Kuželov

Větrný mlýn v Kuželově se nachází na nezalesněném hřbetu Bílých Karpat jihovýchodně nad obcí Kuželov a jihozápadně od Velké nad Veličkou. Je jedním z mála dodnes zachovalých větrných mlýnů tzv. holandského typu. Pochází z r. 1842 a svému účelu sloužil více než sto let. Po rekonstrukci byl znovu uveden do provozuschopného stavu, ovšem již jen jako muzejní exponát. Každoročně v červenci se v prostorách památky konají některé z pořadů tradičních „Horňáckých slavností“. Součástí areálu větrného mlýna je také expozice horňáckého bydlení. Otevřeno duben – říjen, vstup zpoplatněn.

(zdroj: webové stránky obce Radějov. Autor fotografie: Daria Říčařová)

Muzeum oskeruší

Čeho že je to muzeum? Jedná se o jedinečný, tradiční  strom této oblasti, který nese odborný název Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) a jeho lahodné plody a léčivé účinky znali už staří Římané. U nás se s ním setkáme právě jen v oblasti Slovácka a Jižní Moravy.

Oskoruše je snad největší a nejplodnější ovocná dřevina v celé Evropě a v posledních letech se opět vrací k vinohradům a polním cestám. Plody se zpracovávají na ovocný čaj, marmelády, mošty, vyrábí se z nich pálenka oskerušovice a nebo může posloužit i léčivá tinktura z pupenů na křečové žíly. Ale nejjednodušší a také nejzdravější způsob užívání je jíst zralé měkké, krémovité plody čerstvé. O tom, jak je zde tato ovocná dřevina vážená a ctěná svědčí právě to, že stromu bylo zřízeno vlastní muzeum, ke kterému patří i naučná Oskorušová  stezka. Na trase stezky jsou mohutné chráněné stromy oskeruší i největší Adamcova oskoruša, která má obvod kmene 460 cm, stáří se odhaduje cca 500 let.

Z Muzea oskoruší neodejdete s prázdnou. Můžete si zde zakoupit produkty z tohoto stromu, suvenýry, ale i stromek samotný, dají vám ochutnat tradiční bylinné čaje našich babiček. Dozvíte se, co je dřínka, moruše, mišpule, jak šmakuje Karpatský verbuň, Vojšická duha nebo Oskorušový sen. Dvakrát ročně se zde pořádá Slavnost oskeruší – Oskorušobraní.

(zdroj: webové stránky obce Tvarožná Lhota)

Město Strážnice

Strážnice se může pochlubit množstvím zajímavých památek – zámek s rozsáhlým parkem, pozůstatky opevnění, skanzen lidové architektury, židovský hřbitov, synagoga a další. Každoročně zde během posledního červnového víkendu probíhá Mezinárodní folklorní festival, který patří k celosvětově nejvýznamnějším akcím svého druhu.

Strážnické brány - v době tureckého nebezpečí, ve druhé pol. 16. století byl majitel panství Jan III. ze Žerotína jmenován hlavním vojenským velitelem Moravy a podle nařízení opevňoval pohraniční města. Největší péče byla věnována zabezpečení příchodů do města na hlavní cestě od Skalice do Veselí. Byly zbudovány dvě brány s věžemi a bočními baštami. Brány dostaly jméno "Veselská" a "Skalická". Jejich pojmenování přetrvalo dodnes. Z obou bran se zachovaly pouze boční bašty.

(Autor textu i fotografie: www.slovacko.cz)

Zámek Strážnice

Ozdobou města Strážnice je zámek obklopený rozsáhlým parkem. Dnes je zámek sídlem Národního ústavu lidové kultury, který mimo jiné rovněž spravuje památkové objekty, a to nejen zámku, ale i zámeckého parku a Muzea vesnice jihovýchodní Moravy.

Původně stála na místě zámku pevnost jako strážní stanoviště na moravsko-uherské hranici. Odtud pochází i pojmenování pozdějšího města Strážnice. Než se původní tzv. vodní hrad stal reprezentativním sídlem, prošlo panství bohatou historií.

Nejstarší zmínky sahají do 14. století, kdy se připomínají první vlastníci – páni z Kravař. Ti provedli první přestavbu původní tvrze a kolem roku 1450 budují západní křídlo zámku. Z opevnění zůstala dodnes zachována část valu s gotickou Černou branou. Významnými majiteli byli od roku 1501 Žerotínové, kteří k zámku nechali přistavět východní a spojovací severní křídlo zdobené renesančními arkádami.

Po bitvě na Bílé hoře se posledními vlastníky strážnického panství stávají Magnisové. Ti se zasloužili o dnešní podobu zámku i o založení rozsáhlého anglického parku, kam si nechávali přivážet cizokrajné dřeviny. Dodnes se Strážnice pyšní nádhernou platanovou alejí, uvádí se, že je údajně nejdelší ve střední Evropě.

V prostorách zpřístupněných veřejnosti si mohou návštěvníci prohlédnout historickou knihovnu, která obsahuje 13 000 svazků knih, a stálou expozici „Nástroje lidové hudby v České republice", jedinou svého druhu ve střední Evropě. Mnohé z nich jistě zaujmou i každoročně se obměňující výstavy v zámecké galerii. Pro koncerty a jiné kulturní programy se využívají prostory růžového, zeleného a žlutého salonku.

V zámku se postupně obnovují i další interiéry, nejnověji byla návštěvníkům zpřístupněna zámecká kaple s historicky cenným oltářem.

(zdroj: www.mistopisy.cz. Autor fotografie: Daria Říčařová)

Skanzen Strážnice

Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici, jak zní oficiální název zdejšího skanzenu, se rozprostírá podél severozápadní okraje města Strážnice. Od města jej dnes odděluje Baťův kanál (v původním korytě Morávka), protékající rovinatým terénem Dolnomoravského úvalu.

Skanzen Strážnice nabízí ukázku lidové architektury od 18. století, ukázky původních stavebních postupů, lidová řemesla, tradiční zemědělství a chov zvířat, historii a vývoj vinohradnictví a dokonce také původní odrůdy plodin.

V současné době je skanzen ve Strážnici tvořen několika samostatnými areály, reprezentujícími jednotlivé oblasti jihovýchodní Moravy nebo charakteristické typy staveb. Návštěvníci se tak mohou seznámit s původními stavbami z oblasti Bílých Karpat, jež zastupují moravské Kopanice, stavbami luhačovického Zálesí i typickou zástavbou slováckého Horňácka a Dolňácka. Součástí skanzenu je rovněž areál technických staveb na vodní pohon, vinohradnických staveb a areál lučního hospodářství.

Ve skanzenu Strážnice se koná celý rok řada programů pro děti a mnoho tematických akcí.

(zdroj: www.mistopisy.cz. Autor fotografie: Daria Říčařová)

Soubor chráněných stodol v Hrubé Vrbce

Unikátní stodoly byly v Hrubé Vrbce vystavěny na přelomu osmnáctého a devatenáctého století a tvoří je dvě dlouhé řady chránicí vnitřní část obce od západu i východu skoro jako štítové hradní zdi.

Ke stavbě stodol využívali lidé místních zdrojů - kamene, hlíny a dřeva. Většina stodol byla stavěna z kamene nebo z nepálených cihel ( kotovic či vepřovic). V mnoha případech jsou tyto materiály kombinovány. Spodní část a rohy stodoly jsou do výše dvou metrů převážně z kamene, zbývající plocha pak z nepálených cihel. Nad stěnami stodoly se zvedá dvou okapová střecha s krovovou konstrukcí, doplněnou o hambalky. Původní došková krytina byla vystřídána taškami nebo přírodní štípanou břidlicí. Vrata u starších stodol byla ze štípaných prken připevněných k trámové kostře dřevěnými klíny.

(autor textu a fotografie: obec Hrubá Vrbka)

Horňácko

Nachází se v nejvýchodnější části Jihomoravského kraje jako součást okresu Hodonín. Obce Velká nad Veličkou, Javorník, Nová Lhota, Suchov, Kuželov, Hrubá Vrbka, Malá Vrbka, Lipov, Louka přímo spadají do etnografického subregionu většího celku Slovácka. Sjednocujícím prvkem je udržování lidových slováckých tradic. Kulturní vývoj zde byl ovlivněn i specifickým prostředím podhůří Bílých Karpat a slovenského příhraničí, které vstupovaly do denních aktivit místních obyvatel. Dopady lze sledovat především v horňáckém nářečí, v tradicích folkloru a řemesel, která se odrážejí v odívání či lidovém stavitelství.

(zdroj: www.hornacko.info. Autor fotografií: Daria Říčařová)