Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Turista > INTERREG V-A SK-CZ - Loukami Bílých Karpat > Přírodní památky

Obě obce - Radějov i Vrbovce leží v překrásném prostředí CHKO Bílé Karpaty. Pro tuto oblast jsou charakteristické velmi rozsáhlé komplexy květnatých luk s rozptýlenými solitérními stromy. Díky svým unikátním přírodním hodnotám byly v roce 1996 Bílé Karpaty zařazeny mezi biosférické rezervace UNESCO.

Rozmanité způsoby hospodaření, různorodý historický vývoj a v neposlední řadě odlehlost od průmyslových středisek umožnily zachovat neobvykle vysokou biodiverzitu na mnoha typech stanovišť, od teplomilných šipákových doubrav po pralesovité horské bučiny, od teplomilných stepních porostů k podhorským přepásaným loukám a nejrůznějším typům drobných lesních i lučních mokřadů. Bílé Karpaty se staly pojmem, především jako území s nejvyšší diverzitou a s největší kvantitou vstavačovitých rostlin (orchidejí) ve střední Evropě.

Z geologického hlediska patří Bílé Karpaty do Vnějších Západních Karpat. Jejich podklad tvoří horniny dílčí bělokarpatské jednotky magurského flyšového příkrovu, zastoupené převážně pískovci střídavými jílovci, méně často slínovci. Obsahují často značný podíl uhličitanu vápenatého v podobě vápenitého tmelu nebo žilek zaplňujících staré trhliny. Následkem jsou četné usazeniny pěnovců v pramenech vyvěrajících z vápnitých uloženin.

Osu CHKO tvoří pohraniční pohoří Bílé Karpaty, protažené podél státní hranice od jihozápadu k severovýchodu. Moravská část má plochu 575 km2 a střední nadmořskou výšku 473 m. pohoří začíná u Strážnice a končí u Lyského průsmyku. Na jihozápadě začíná Žalostinskou vrchovinou (Kobyla 584 m n. m.). Směrem k severovýchodu na ni navazuje Javořinská hornatina s nejvyšším bodem Bílých Karpat Velkou Javořinou (970 m n. m.). Státní hranice probíhá po dlouhém ústředním hřebenu.

Přírodní památky a zajímavosti v okolí obce Radějov

Přírodní památka Žerotín

Tato přírodní památka (PP) nedaleko obce Radějov chrání zbytek lesostepních společenstev.

Žerotín je jediným místem v CHKO Bílé Karpaty, kde se nachází šípáková doubrava. Co si však pod tímto názvem můžete představit?

Doubrava je typ lesa, ve které převládají duby. Jenže tady kromě běžného dubu zimního a letního roste i v České republice vzácný dub šípák. Proto se tento typ doubravy označuje jako šípáková.

Dub šípák má ještě druhé jméno – dub pýřitý. Slovo pýří znamená chmýří nebo malé chloupky. Spodní strana jeho listů a také mladé větvičky jsou skutečně jemně chlupaté. U nás roste jen na nejteplejších místech jižní Moravy a středních Čech.

Na Žerotíně však můžete najít i jiné vzácnosti. Například orchidej tořič čmelákovitý nebo některé teplomilné druhy hmyzu – cikádu chlumní a kudlanku nábožnou.

 

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografií:Marie Svejkovská, Bohumil Jagoš)

Obrázek1.jpgObrázek2.jpg

Přírodní rezervace Kútky

Přírodní rezervace (PR) s druhově bohatými loukami je součástí Obory Radějov.

Kútky byly dříve velmi cenou ukázkou druhově bohatých luk v Bílých Karpatech. Rostlo zde několik orchidejí i jiných ohrožených druhů rostlin. Od roku 1989 jsou však Kútky součástí Obory Radějov, která se zaměřuje na chov daňků a jelenů. V minulých letech zde došlo k jejich přemnožení. Chovaná zvířata začala nadměrně okusovat semenáčky v okolních lesích a celoročním spásáním a sešlapem poškozovala i luční porosty v rezervaci. Vzácným rostlinám neprospěla ani eutrofizace, tedy nadbytek živin. Ty se do půdy uvolňovaly z trusu přemnožené zvěře. V současnosti jsou stavy v oboře výrazně nižší.

Obora je pro návštěvníky celoročně přístupná. Výjimkou je měsíc červen, kdy dochází k rození mláďat zvěře a období od 15. 9. do 15. 11., kdy probíhá říje a odstřel. Tehdy je vstup do obory zakázán. Pro pěší i cyklistické výlety doporučujeme využívat vyznačené turistické trasy.

 

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografie: Bohumil Jagoš)

 

 Obrázek4.jpg

Národní přírodní rezervace Čertoryje

Národní přírodní rezervace (NPR) chránící jeden z největších komplexů květnatých bělokarpatských luk.

Již naše předky zaujal zvlněný terén Čertoryjí. Plynulý svah se mnohdy ze dne na den změnil v rozbrázděnou plochu s množstvím mokřadů a tůní. Jediným vysvětlením pro ně byl zásah nadpřirozených sil – čertů, kteří svah z nějakého důvodu rozryli.

Dnes víme, že vysvětlení tohoto jevu je ukryto v geologickém podloží. Po silných deštích nebo rychlém tání sněhu voda prosakuje propustnými pískovci a je zadržována vrstvami jílovců, které mění na kluzkou plochu. Po ní se výše uložené vrstvy sunou dolů a vytvářejí terénní vlny nebo sesuvy. Zároveň na svahu vznikají nové mokřady či prameniště.

Čertoryje jsou především významná botanická lokalita. Zdejší louky totiž patří k druhově nejbohatším v Evropě. Odborníci na některých místech zaznamenali až 76 druhů rostlin na 1 m2. Celkem na Čertoryjích roste přes 500 druhů rostlin. K nejvýznamnějším patří orchideje, např.: tořič čmelákovitý, rudohlávek jehlancovitý nebo vstavač vojenský. Kromě orchidejí zde rostou i jiné vzácné rostliny – mečík střechovitý, srpice karbincolistá, lilie cibulkonosná, kosatec pestrý a mnohé další.

 

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografie: Daria Říčařová)

 Obrázek5.jpg

Přírodní památka Machová (Javorník)

Typickým prvkem bělokarpatské luční krajiny jsou osamoceně stojící stromy – solitery. Jsou to většinou duby a lípy, které hospodáři vysazovali hospodáři na okraje svých pozemků. V období sklizně sena poskytovaly stín při pracovním odpočinku a byly také zdrojem palivového dřeva.

Některým dubům ale prosychají větve v korunách. Hlavní příčinou je tracheomykóza. To je houbové onemocnění cév (trachejí), které postihuje především duby:

prostřednictvím ptáků, hmyzu, ale i vzduchem se šíří drobounké výtrusy (rozmnožovací stadia) hub,

výtrusy se zachytí na větvích a vytvářejí vlákna, která pronikají do cév stromu,

v cévách dále rostou, ucpávají je a zabraňují proudění živin,

postižené větve pak usychají,

nebezpečí onemocnění může zvyšovat ochmet evropský – jmelí podobná poloparazitická rostlina, která napadá výhradně duby.

Mrtvé dřevo stromů je ideálním prostředím pro mnoho vzácných brouků. V rozpadajících se pařezech žijí larvy roháče obecného, v dutinách se vyvíjí zlatohlávek skvostný a osluněné suché větve dubů využívá krasec uherský. Proto jsou i mrtvé stromy nesmírně cennou součástí zdejší přírody.

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografie: Bohumil Jagoš)

 

 

 Obrázek6.jpg

Přírodní památka Javornický hliník

Lomy nemusí být vždy jen jizvami na tváři krajiny. Z malých lomů po čase vznikají zajímavá zákoutí, která se stávají útočištěm pro mnohé vzácné rostliny a živočichy. Příkladem může být i lom Hliník u Javorníka. Dříve se zde těžila surovina pro výrobu cihel. Po ukončení těžby na dně lomu vznikly mokřady a tůně. Jejich břehy zarůstají rákosem, orobincem a ostřicemi. Taková místa pak vyhledávají žáby. V porostu mokřadů nacházejí úkryt před dravci, mohou zde klást vajíčka a také lovit potravu. V dnešní krajině podobných míst ubývá. Mnoho mokřadů bylo vysušeno, rozoráno, nebo zastavěno.

Proto se stal Hliník u Javorníka důležitým místem pro rozmnožování vzácné kuňky žlutobřiché. Tato žabka je zajímavá způsobem, jakým se brání dravcům. V případě ohrožení prohne hřbet a nadzvedne nohy. Tím odhalí výrazné žluté skvrny na spodní straně svého těla. To je pro všechny dravce varování, že tato žabka obsahuje v kůži jedovatý kožní sekret a je nepoživatelná.

 

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografie: Bohumil Jagoš)

 

 Obrázek7.jpg

Přírodní památka Nad Vápenkou

Poblíž vlakové zastávky Javorník se v přírodní památce Nad Vápenkou zachovala nejbohatší populace koniklece velkokvětého v podhůří Bílých Karpat.

Až do poloviny 20. století rozkvétaly na stepních loukách v jižní části Bílých Karpat početné porosty koniklece velkokvětého. Během následujících desetiletí však byly postupně rozorány, přehnojeny, zalesněny, nebo ponechány samovolnému zarůstání křovinami. Dnes v celé oblasti přežívá posledních asi tři sta trsů konikleců.

Koniklec velkokvětý rozkvétá už během března. Jeho modrofialové květy mají zvonovitý tvar a jsou pokryty jemnými stříbrnými chloupky. Pojmenování koniklece není odvozeno od koní, ale od staročeského slovesa poniknouti – sehnout se, sklonit se. Květy některých druhů konikleců jsou totiž skutečně k zemi sehnuté. Toto původní pojmenování se dodnes zachovalo ve slovenském názvu poniklec.

 

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografie: Bohumil Jagoš)

 

 Obrázek8.jpg

Přírodní zajímavost Léskovky

Součást postupně obnovované mozaiky květnatých luk, sadů a středních lesů v západní části Bílých Karpat, jižně od Kněždubu.

Potenciálně cenné bělokarpatské louky a luční sady, avšak desetiletími bez údržby degradované. V minulosti louky a sady. Ve 2. polovině 20. stol. postupně pro špatnou dostupnost upuštěno od hospodaření a pozemky zarostly. Od roku 2019 na vybraných pozemcích po domluvě s vlastníky obnovení péče v rámci projektu LIFE Ze života hmyzu. Pět pozemků vykoupeno v rámci kampaně Místo pro přírodu.

Přístupné, když půjdete po žluté turistické značce z Kněždubu na Šumárník, jsou Léskovky v údolíčku vpravo od vás.

 

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografie: Bohumil Jagoš)

 

 Obrázek9.jpg

Přírodní zajímavost Vlčí

Součást postupně obnovované mozaiky květnatých luk, sadů a středních lesů v západní části Bílých Karpat, jižně od Kněždubu.

Na plochách, o které pozemkový spolek pečuje, mimo jiné výskyt vstavače osmahlého či rudohlávku jehlancovitého. I na ostatních pozemcích potenciálně cenné bělokarpatské louky, luční sady a pařeziny, avšak desetiletími bez údržby degradované. Po obnovení managementu lze předpokládat výskyt řady vzácných rostlin i hmyzu.

Přístup z centra vsi Kněždub k jihovýchodu, podél Trávníkového potoka. Po cca 2 kilometrech jste na okraji Vlčí.

 

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografie: Bohumil Jagoš)

 

Obrázek10.jpg

Přírodní zajímavost Vojšické louky

Původně zde stávaly vsi Vojšice a Jíříkovec, ale zanikly již před třicetiletou válkou. Na jejich místě zůstaly květnaté louky  se solitérními duby, lípami i jeřáby oskerušemi a s mnoha chráněnými druhy flóry a fauny Bílých Karpat, z nichž jsou nejznámější orchideje, kterých tu roste přes 20 druhů. Krajinářské scenérie jsou opravdu mimořádně působivé. Zde na jediném místě v České republice roste rozrazil latnatý a na jediném místě v Bílých Karpatech mečík bahenní.

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografie: Daria Říčařová)

 

 Obrázek11.jpg

 

Národní přírodní rezervace Zahrady pod Hájem

Rezervace zahrnuje květnaté louky s pestrým a bohatým druhovým složením a se solitérními stromy, a dále smíšené lesíky a staré sady. Roste zde například ohrožená orchidej tořič čmelákovitý Holubyho nebo rudohlávek jehlancovitý. V roce 1991 vznikl v Zahradách první genofondový sad v Bílých Karpatech. Roste v něm na 500 stromů starých a krajových odrůd jabloní, hrušní, třešní a slivoní a v menší míře i oskeruše, mišpule, dřínu a jedlého kaštanu.

Květnaté louky, krajové odrůdy i úzká políčka jsou podobnou památkou na život našich předků jako staré hrady, lidové kroje nebo písničky.

 

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografie: Bohumil Jagoš)

 

 Obrázek12.jpg

Přírodní památky u našich sousedů

 

Přírodní památka CHVOJNICA

Přírodní památka byla vyhlášena v roce 1991, novelizovaná v roce 2003. Rozloha je 316.515m2. Potok Chvojnica je nejzachovalejším tokem západní časti CHKO Bílé Karpaty a přilehlého území. Je útočištěm významné teplomilné pahorkatinné vodní fauny a její zachovalé přirozené břehové porosty jsou význačným krajinotvorným a ekostabilizačním prvkem. Nachází se v CHKO Bílé Karpaty v katastru obce Chvojnica.

(Zdroj: https://krizom-krazom.eu)

 

Přírodní památka ŠTEFANOVÁ

Území bylo za chráněnou přírodní památku vyhlášeno v roce 1990. Vyhláškou 293/1996 z Rozloha je 54.759m2. Území představuje jeden z dvou posledních zbytků luk masivu Žalostinej na flyšových sesuvech s cennými populacemi ohrožených druhů rostlin, včetně čeledi vstavačovitých. Louky byli v minulosti proslulé floristickým bohatstvím. Je refugiem ohrožených druhů rostlin v západní časti Bílých Karpat, ale také ukázkou společenství vznikajících na sesuvech. Území důležité z hlediska vědecko-výzkumného, kulturního a ochrany genofondu. Přírodní památka je součástí území evropského významu Žalostiná, která je zařazena do soustavy NATURA 2000. Nachází se v CHKO Bílé Karpaty v katastru obce Vrbovce.

(Zdroj: https://krizom-krazom.eu)

 

Přírodní památka ŽALOSTINÁ

Území bylo za chráněné vyhlášeno v roce 1994. Rozloha je 21.199m2. Území představuje jedno z mála zachovaných sesuvných pramenišť v západní části Bílých Karpat. Pramenný mokřad je v sesuvné jámě s velkou pestrostí stanovišť na malé ploše s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů. Přírodní památka je územím evropského významu Žalostiná, které je zařazeno do soustavy NATURA 2000. Nachází se v CHKO Bílé Karpaty v katastru obce Chvojnica.

(Zdroj: https://krizom-krazom.eu)

 

Přírodní památka ŠIFFLOVSKÉ

Území bylo za chráněnou přírodní památku vyhlášeno v roce 1994. Původně měla název U Šifflov. Rozloha je 18.544m2. Území je největší lokalitou ohroženého druhu z čeledi vstavačovitých v Bílých Karpatech. Jednosečná louka s pěnovcovým prameniště s početnou populací ohroženého druhu Dactylorhiza incarnata a dalších druhů čeledi Orchideace a s prameništní biocenózou. Přírodní památka je územím evropského významu Šifflovské, které je zařazeno do soustavy NATURA 2000. Jedná se o jedno z mála pramenišť ve východní části CHKO Bílé Karpaty v katastru obce Chvojnica.

 

(Zdroj: https://krizom-krazom.eu)

 

Bílé Karpaty

Bělokarpatská vizitka

Bílé Karpaty

jedna z 25 chráněných krajinných oblastí (CHKO) v ČR,

patří mezi biosférické rezervace (BR) UNESCO,

jsou známé díky druhově bohatým loukám s orchidejemi,

nejvyšší vrchol je Velká Javořina (970 m n. m.) ,

rozloha: 746,87 km2.

Čertoryje jsou největší rezervace v Bílých Karpatech

rozloha národní přírodní rezervace (NPR): 325 ha,

rozloha ochranného pásma: 370 ha,(pro srovnání – fotbalové hřiště pro mezinárodní utkání má rozlohu přibližně 0,75 ha).

Zdejší louky s rozptýlenými stromy připomínají mnohým návštěvníkům rozsáhlý park, ve kterém mohou obdivovat vzácné druhy rostlin.

 

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografií: Bohumil Jagoš)

 Obrázek13.jpgObrázek14.jpg

Orchideje

Orchideje patří mezi nejkrásnější a nejohroženější rostliny. Jejich pojmenování je odvozeno z řeckého slova orchis = varle. Kořenové hlízy některých druhů totiž tvarem připomínají mužské pohlavní orgány a v minulosti se věřilo, že obsahují látky působící jako afrodisiakum.

Orchideje jsou velmi citlivé na změny prostředí. Žijí totiž ve vzájemné symbióze s vlákny hub, které prorůstají jejich kořeny. Slovo symbióza označuje oboustranně prospěšný vztah dvou druhů. Orchidej a houba si navzájem předávají některé látky, jež by samy nedokázaly získat. Stačí však, aby se louka pohnojila, nebo se na ní páslo větší množství dobytka, a chemické složení půdy se změní, houby vymizí a s nimi i orchideje.

V České republice zaznamenali botanici 70 druhů a poddruhů orchidejí. 22 z nich bylo nalezeno i na Čertoryjích. Mezi nejvzácnější patří rudohlávek jehlancovitý. V ČR dnes roste jen v Bílých Karpatech, Českém krasu a velmi vzácně i na Vsetínsku.

 

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografií: Bohumil Jagoš)

 

 Obrázek15.jpgObrázek16.jpg

 

Druhová rozmanitost

Bělokarpatské louky patří mezi druhově nejbohatší v celé Evropě! Botanici odhadují, že jejich druhová pestrost je asi o ¼ vyšší než v jiných regionech České republiky. Kolik druhů rostlin zde tedy můžete najít?

Odborníci zjistili, že se na Čertoryjích vyskytuje přes 600 druhů rostlin. Běžně tu lze najít místa, kde roste přes 60 druhů rostlin na m2 a na některých lokalitách dokonce až 76 druhů na m2!

Odkud se tato druhová rozmanitost vzala? Odpovědí je hned několik:

Bílé Karpaty mají jedinečnou zeměpisnou polohu na rozhraní suchých a teplých nížin a vlhčích a chladnějších hor.

Působením sesuvů zde vzniká mozaika suchých, nebo naopak zamokřených míst, kde mohou blízko sebe růst rostliny s odlišnými nároky na vláhu.

Na loukách rostou skupinky stromů a v jejich blízkosti se nacházejí rostliny běžné ve světlých lesích.

Jelikož se louky pravidelně kosí, nezarůstají druhově chudšími porosty křovin a lesem.

Podle nejnovějších výzkumů jsou zdejší louky velmi staré – některé druhy rostlin tu přetrvaly ještě od doby ledové.

 

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografií: Bohumil Jagoš)

 

 Obrázek17.jpgObrázek19.jpgObrázek18.jpg

 

Co se děje v trávě?

Čertoryje jsou domovem nejen pro orchideje, ale i pro mnoho vzácných živočichů.

Zajímavý je například hnědásek kostkovaný. Jeho housenky žijí ve skupinkách na listech jitrocelů nebo rozrazilů. Celou rostlinu postupně zabalí do jemných pavučinových vláken a tím si vytvoří úkryt (zámotek), kde v klidu dokončí svůj vývoj.

Vhodné prostředí tu nalézá i chřástal polní. Patří mezi celosvětově ohrožené druhy ptáků – v některých zemích západní Evropy již téměř vyhynul. Největší nebezpečí mu hrozí v době hnízdění, které se většinou kryje s obdobím senosečí. Proč? Mláďata chřástalů i s matkou zůstávají do poslední chvíle ukryta před sekačkou v trávě a na pokosené, otevřené prostranství nevybíhají. Pokud nejsou v době seče dost vyspělá a nemají v okolí hnízda vhodnou neposečenou plochu, kde by se mohla ukrýt, ocitají se v pasti a i s matkou pod sekačkou zahynou.

Louky na Čertoryjích se kosí mozaikovitě – to znamená, že se kosí v několika termínech, ne najednou, přičemž některé plochy se nekosí vůbec. Mláďatům chřástalů, ale i kuklám motýlů a jiného hmyzu to umožní dokončit jejich vývoj.

 

(zdroj: www.dohaje.cz)

 

 

Nemocné duby

V minulosti vysazovali hospodáři na okraje svých pozemků duby a lípy. V období sklizně sena poskytovaly stín při pracovním odpočinku a byly také zdrojem palivového dřeva. Dodnes jsou typickým prvkem zdejší krajiny. Mnohým dubům ale prosychají větve v korunách a některé již uschly docela.

Hlavní příčinou je tracheomykóza. To je houbové onemocnění cév (trachejí), které postihuje především duby:

prostřednictvím ptáků, hmyzu, ale i vzduchem se šíří drobounké výtrusy (rozmnožovací stadia) hub,

výtrusy se zachytí na větvích a vytvářejí vlákna, která pronikají do cév stromu,

v cévách dále rostou, ucpávají je a zabraňují proudění živin,

postižené větve pak usychají,

nebezpečí onemocnění může zvyšovat ochmet evropský – jmelí podobná poloparazitická rostlina, která napadá výhradně duby.

Mrtvé dřevo stromů je rájem pro mnoho vzácných brouků. V rozpadajících se pařezech žijí larvy roháče obecného, v dutinách se vyvíjí zlatohlávek skvostný a osluněné suché větve dubů využívá krasec uherský. Proto jsou i mrtvé stromy nesmírně cennou součástí přírody Čertoryjí.

 

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografie: Bohumil Jagoš)

Obrázek20.jpg 

S kosou na rameni

Sklizeň sena na bělokarpatských loukách probíhala jednou ročně, začátkem léta. Hospodáři se vydávali na louky už z večera, a jakmile spadla večerní rosa, začínali kosit. Po setmění si odpočinuli a pak v seči pokračovali před ranním rozbřeskem. Dopoledne jim ženy přinesly snídani a roztřepaly pokosenou trávu, aby lépe proschla. Seno se vrstvilo do kopek a sváželo do seníků nebo stodol. Doba lučních kosců však dávno minula – nahradily je traktorové sekačky.

Pro vzácné rostliny a živočichy je důležité, aby se louka nepokosila najednou. Mozaika v různou dobu sečených ploch umožňuje později kvetoucím druhům rostlin se vysemenit a vzácný hmyz a ptáci žijící v trávě díky ní mohou dokončit svůj vývoj.

Pestré druhové složení bělokarpatkých luk s množstvím léčivých bylin zvyšovalo kvalitu místního sena. Koncem 19. století se vozilo seno z Čertoryjí až do stájí na císařském dvoře ve Vídni.

 

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografie: Daria Říčařová)

 

 Obrázek21.jpg

Obnovené louky

Krásným orchidejovým loukám hrozilo v polovině 20. století velké nebezpečí. Tehdy se změnil politický i hospodářských systém a většina sedláků byla donucena vstoupit do velkých zemědělských družstev. Ruční kosení pak nahradily traktorové sekačky. Louky na hůře dostupných místech přestaly být koseny úplně a jiné louky byly naopak přehnojovány, nebo dokonce rozorávány.

Takový osud postihl v 70. letech minulého století i zdejší Vojšické louky u Čertoryjí. Bylo jich tu rozoráno přes 80 ha a teprve v roce 2003 se je podařilo opět zalučnit.

K jejich obnově byla použita bělokarpatská luční směs, kterou se podařilo připravit zdejším botanikům a ochráncům přírody. Na zachovalých loukách nasbírali semínka vhodných druhů rostlin a v matečných porostech jich napěstovali dostatečné množství pro vytvoření směsi. Dnes se k získávání osiva používá speciálně upravený kartáčový sklízeč.

 

(zdroj: www.dohaje.cz. Autor fotografie: Daria Říčařová)

 

 Obrázek22.jpg